Matouš Vinš
Digitální nomádství: Buzzword, nebo trend?
Pracují na počítači a cestují po světě, jak se jim zlíbí. Využívají svobody, kterou dnešní svět nabízí – stačí jim totiž jen připojení na internet.
Matouš Vinš
Cestování jako droga
Cestování je prudce návykové. A cestování mimo Evropu ještě víc. Poslední dva roky na cestách trávím většinu času a mám to obrovské štěstí, že se z něj stala moje práce.
Matouš Vinš
Ať žije první třída aneb Za co si ve vlacích vlastně připlácíme?
Od června tohoto roku využívám aplikace IN100 (dříve známá jako In-Gold) na InKartě ČD, tedy celoroční síťové jízdenky s platností i v první třídě. K jejímu nákupu mě vedl prostý odhad množství cest mezi Brnem, Prahou, Plzní a dalšími městy, ke kterým využívám výhradně železnici. Celková cena by se oněm dvaceti třem tisícům stejně blížila, první třída a absolutní svoboda v cestování vlakem jsou tedy již jen příjemným bonusem.
Matouš Vinš
Jaké to je, fotit akty?
Tuto a podobné otázky mi občas kladou kolegové, kamarádi či zákazníci a pokaždé mám problém jim předložit stručnou smysluplnou odpověď. Pokusím se odpověď nyní sepsat, třeba to bude zajímat více lidí. Erotická dobrodružství však nečekejte.
Matouš Vinš
Iluze jménem nefotogeničnost
Jako portrétní fotograf se často setkávám s větami typu „Ale já nejsem fotogenická“ nebo „Na fotkách vždycky vypadám strašně“ či „Se mnou budeš mít hrozně moc práce“. A není snadné dotyčným osobám jejich „pravdu“ vymluvit. Občas si trvají na svém i poté, co fotky získají kladnou odezvu např. na sociálních sítích, a dokonce i poté, co je ukáží svým známým a všichni se nad fotkami doslova rozplývají. Fotografované osoby „viní“ často za dobrý výsledek počítačové programy na úpravu fotek a dlouhé hodiny, které jsem nad nimi údajně strávil (ani jim není divné, že si za úpravu jedné portrétní fotky na zakázku účtuji sazbu odpovídající dvaceti minutám práce). Pokusím se v tomto článku vysvětlit, proč všem tvrdím, že nic jako „nefotogeničnost“ neexistuje.
Matouš Vinš
Ví studenti, proč (ne)volit komunistickou stranu?
Už 23 let uběhlo od sametové revoluce. A národ zapomíná. Děláme ale něco proto, aby nezapomínal? A co děti? Některé mají to štěstí, že o minulém režimu slyší doma. Co když ho ale nemají, řekne jim někdo, co se dělo? Teoreticky by se měly o událostech 2. poloviny 20. století učit ve škole. Z mého pohledu ale v tomto případě školský systém naprosto selhává. Jak pak mají mladí lidé objektivně posuzovat současnou situaci a zodpovědně volit?
Počet článků 6 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2012 |
Autor Travel Bible, kreativec, freelancer a digitální nomád.
Žiju svou prací a rád své zkušenosti předávám ostatním na www.matousvins.cz
Spravuji reklamní kampaně na Facebooku a pomáhám firmám naplno využít potenciál sociálních sítí. Vždy mě ale zajímá celý marketingový proces a spojování jednotlivých střípků ve funkční celek.
Zároveň hodně cestuji, píšu o tom, natáčím a fotím. Díky digitálnímu nomádství se mi doslova otevřel svět. Zimu 2014/2015 jsem téměř celou strávil v teple a letos v listopadu jsem opět odletěl do JV Asie.
Pracuji na www.couchstory.org